Ivan Dorovský
Počátky vzájemných styků
Uvedl jsem již, že se o Makedonii u nás mluvilo v souvislosti s pří chodem a činnosti Konstantina-Cyrila a Metoděje a jejich žáků na Velké Moravě. Jsou to vlastně počátky česko-slovensko -make-donských kulturních styků. Bezprostředně po smrtí soluňských bratří vznikl Život sv. Cyrila (zemřel 869) a Život sv. Metoděje (zemřel 885). Oba Životy patří k nejstarším slovanským literárním památkám.
V Životě Konstantinově (Cyrilově) se mj. píše: "Když pňšel Kon stantin s bratrem na Moravu, přijal je Rostislav s velkou ctí a shro-máždiv žáky, dal je k němu do učení. Když byl čtyřicet měsíců působil na Moravě, odešel Konstantin s bratrem do Říma vysvětit své žáky./.../ V Benátkách shrnuli se na Konstantina biskupové, kněžía mniši jako havrani na sokola a mluvili opět: Jak to, žes Slovanům vytvořil písmena, vždyť Boha sluší slaviti jen ve třech jazycích. Odpověděl jim filozof: Což nepadá déšť od Boha na všechny stejně? Nebo slunce také nesvití na všechny? Nedýcháme na vzduchu všichni stejně? Kterak se tedy nestydíte chtíti, aby i ostatníjazyky a národy byly slepé a hluché?"Tak hájil Konstantin Filozof slovanský jazyk.
Dosavadní výsledky slavistiky dospěly k závěru, že základem staroslověnštiny, tj. jazyka, do něhož soluňští bratři přeložili základní bohoslužebné knihy, je makedonské nářečí z okolí Soluně. To ovšem vede některé dnešní (i makedonské) lingvisty k zjednodušujícímu tvrzení, že se vlastně makedonské nářečí stalo prvním slovanským spisovným jazykem. Takové tvrzení je ovšem z objektivně vědeckého hlediska nesmyslné, protože žádné nářečí nebylo a nemůže být povýšeno na úroveň spisovného (literárního) jazyka. Může tvořit pouze základ, na němž se pak buduje, dotváří a zdokonaluje spisovný jazyk.
Kromě toho musíme brát v úvahu, že nářečí bylo ústní, kdežto staroslovénština tvořila naddialektový model, v němž byly texty psány. A byla přitom srozumitelná všem Slovanům. Tento nadná-řeční model byl podle modelu "velkého řeckého jazyka" dobře filologicky propracován a neustále zdokonalován a obohacován o prvky jiných nářečí.
Staroslovénština se od soluňského slovanského nářečí liší mj. hláskovým systémem, morfologickou stavbou, základními syntaktickými konstrukcemi i lexikou a synonymikou. Zejména pro vyjádřeni mnoha pojmů nábožensko-filozofického a vědeckého charakteru neexistovala v makedonském soluňském nářečí slova. Proto se buď přijímala řecká slova, nebo se tvořily kalky. tj. slova podle řeckých slov ze slovanského materiálu. Staroslověnština má mnoho nových slov a skladebných konstrukcí, které byly nezbytné k vyjádření obsahu překládaných textů, jenž nemohl být vyjádřen hovorovým jazykem místního obyvatelstva, které nemělo písemnictví a stálo ve srovnání s Řeky na nižším stupni kulturního a společenského vývoje. Staroslověnština byla zpočátku na různých územích, kde se šířila, ovlivněna živými místními nářečími. Proto mluvíme o různých redakcích - moravské, srbské, ruské nebo makedonské redakci staroslověnských textů. Nejnověji se objevila zase teorie o slovenském původu staroslověnštiny, kterou odmítám jakkoli komentovat, protože není seriózní.
V průběhu moravské mise Konstantina-Cyrila a Metoděje a v pozdějších desetiletích se slovanské písemnictví značně intenzivně rozvíjelo. Ovšem jak jazyk, tak také písmo a psané texty měly více nadnárodní, nadetnický, mezislovanský charakter.
Soluňští bratři a jejich žáci jsou tzv. mnohodomí autoři. To znamená, že patří do dějin literatury a kultury byzantské (řecké) a do dějin všech slovanských národů. Vznik církevněslovanského jazyka a slovanského písemnictví byl totiž těsně spjat s tradicí byzantské literatury v duchu byzantských hagiografických motivů a kánonů.
Psát o staroslověnském písemnictví, staroslověnském jazyce jako o starobulharském nebo staromakedonském a považovat Konstantina-Cyrila a Metoděje, Klimenta, Nauma a další jejich žáky a následovníky pouze za makedonské nebo pouze za bulharské tvůrce považuji proto přinejmenším za neseriózní a nevědecké. Patříli ovšem staroslověnské písemnictví všem Slovanům, pak logicky patří také do dějin makedonské literatury a kultury.
Po smrti Konstantina-Cyrila a Metoděje se jejich žáci, které počítáme k tzv. sedmipočetníkům (vedle Konstantina a Metoděje to byl Kliment, Naum, Gorazd, Angelarij a Sáva), vrátili do tehdejší bulharské říše a rozvíjeli zde osvětovou, liturgickou a překladatelskou činnost na území Bulharska a Makedonie.
V centru bulharského státu, jímž byla Přestav, se rozvíjela literární činnost již před návratem žáků Cyrila a Metoděje z moravské mise. Zde začal psát již dříve Joan Exarch, který "pouze slyšel" o literárním díle soluňských bratři, jak sám píše v úvodu ke svému překladu liturgie loanna Damaskina. Znamená to tedy, že tzv. Pre-slavská literární škola byla prvním střediskem podobného druhu mezi Slovany. Druhou literární školou byla ta, která vznikla a rozvíjela činnost na Velké Moravě.
Český paleoslovenista Václav Vondrák dospěl k závěru, že Kliment, nejvýznamnější žák Cyrila a Metoděje, nezůstal ve středisku bulharského státu Preslavi kvůli písmu, které bylo ve východní Části bulharské říše zavedeno, tj. kvůli cyrilici. Kliment odešel do západní části tehdejší bulharské říše - do Makedonie, kde nepochybné byl mluvený jazyk bližší onomu soluňskému nářečí, které se stalo základem staroslověnštiny. Podle G. Iljinského totiž caru Simeonovi, který se ujal carského trůnu na podzim roku 893, nezbývalo nic jiného, než zavést místo hlaholice cyrilské písmo. A to mj. proto, že byl vychován na řeckých školách a řecké písmo mu bylo blízké. Rozhodně bližší, než "kostrbatá a komplikovaná hlaholice". Obě písma (hlaholice a cyrilice), která jsou na první pohled velmi různá, byla vytvořena na základě řeckého písma. K nim jejich tvůrci přidali některé znaky z jiných systémů (z některých semitských abeced, např. ze starosemitského nebo koptského písma) k označení ryze slovanských hlásek, jaké řecké písmo nemělo. Některé znaky byly snad vytvořeny zcela nově. A možná přistoupil car Simeon na přijetf cyrilice také proto, že i Slované jeho říše byli zvyklí psát ve svém jazyce, ale řeckým písmem.
Bylo rovněž přirozené a logické, že Simeon požádal nejtalentovanějšího, zkušeného a energického Klimenta, aby sestavil cyrilské písmo. A že pak ho poslal do západní části říše, kde pro něho zřídil jako odměnu "velický episkopáť. V krátkém (stručném) Klimentově životě se praví, že Kliment "vymyslel také jiná jasnější písmena, než vynalezlpřemoudrý Cyril". Z toho vycházel P. J. Šafařík, když označil Klimenta za tvůrce cyrilice. To ovšem odporuje Klimentově činnosti v Ochridě, jak se o tom zmíním dále. Někteří vědci zase předpokládají, že právě proto měl Kliment zaujmout místo hned vedle cara Simeona a být jeho pravou rukou. Místo toho se však ocitl v Makedonii.
Předpokládá se, že se Kliment údajné dostal do carovy nemilosti zejména proto, že odmítl vytvořit nové písmo, když už jedno předtím vytvořil jeho učitel Konstantin-Cyril. Proto byl poslán na Ochrid za trest, stejně jako jeho spolupracovník Naum, který přišel na Ochrid po Klimentově smrti. Podle G. Iljinského je autorem cyrilice jeden z mladších žáků Cyrila a Metoděje Konstantin, zvaný Preslavski (845 - asi 910), který byl pravděpodobně také na Velké Moravě. Zpočátku pracoval pod vedením zkušenějšího Nauma. Počátkem 10. stol. se stal preslavským biskupem. Jak si však potom máme vysvětlit, že se nové písmo nazývá cyrilice? Můžeme předpokládat, že došlo ke kontaminaci jmen Konstantina-Cyrila a Konstantina Preslavského. Proto bylo písmo nazváno po Cyrilovi, který je fakticky autorem hlaholice. Žáci soluňských bratří Kliment a Naum se stali tvůrci ochridské literární školy, která rozvíjela rozsáhlou činnost. Ochrid se stal střediskem slovanského písemnictví. Do okruhu literárních, osvětových a překladatelských pracovníků v Ochridě patřil rovněž mnich Chrabr, kterého někteří slavisté (např. Čech Miloš Weingart) dokonce ztotožňují s Naumem. Ochridská literární škola přijala hlaholici, která se ještě dlouho potom v Makedonii udržela. Někdy se proto v odborné literatuře píše o Ochridské hlaholské literární škole. Právě hlaholice je jedním z pří značných rysů Klimentova a Naumova okruhu. V Ochridu se po kračovalo důsledně v cyrilometodějské tradici.
Датум последње измене: 2008-04-25 18:47:53